Česnečka (trošku jinak, ale pořád stejně)

V podstatě je to jen vývar s česnekem. Vyprošťvák... Ale pokus z toho chcete udělat trochu záležitost na úrovní, tento náš receptík je dobrý způsob:

K hromadě česneku ještě sežeňte:

vývar (cca 500 ml na na půl paličky česněčku- jsme vostrý holky, takže česnekem nešetříme!)

1 vejce na porci

chleba/housky na krutóny

sladkou nebo pálivou papriku

sůl, pepř

oregano

Česnek loupeme a nakrájíme. Množství záleží čistě na nás, ale čím víc česneku, tím menší bude riziko útoku upírů na vaši osobu. Zvažte tedy přinejmenším půl paličky... Všechno pak dáme pěkně povařit do vývaru (zeleninový/masový/z kostky - opět je to vaše volba).

Na másle usmažíme volská voka - to bude "vložka" do polévky číslo 1. Asi uprostřed smažení nezapomeneme naše oči osolit, opepřit a přidat papriku... mňam. Také si nakrájíme chleba nebo housky, pode toho, co máme, a taky je na másle s troškou oleje opečeme a osolíme - to je "vložka" číslo 2.

A servírujeme... nezabere to víc než půl hoďky (a to ještě dost přeháním)...

Dobrou chuť!

Vaše Kláry, česneci a knedlíci... jo a taky trochu zelí!

Trochu tuhé donuty

Nebudu vám nic nalhávat, ne vždycky se nám recept podaří. Obzvlášť když něco děláme poprvé. To je případ i těchto na pohled dokonalých, leč na chuť trochu celkem dosti tuhých donutů. Avšak chuťově byly vynikající a když se budete držet našich rad, které nám zpětně docvakly.

Utřete slinu a připravte si:

2 vejce

kefír (cca 250ml)

zakysaná smetana (2 lžíce)

hladká mouka (podle oka do potoka, zhruba 400 g, ale bude bude jí hodně i na vyvalování)

cukr (trochu)

špetka soli

jedlá soda

skořice (muškátový oříšek)

zdobení (my použily rozpuštěnou čokoládu a takové to dortové sypání)

Prakticky všechno smícháme a je to.... V kefíru si rozmícháme vejce, přidáme cukr, sůl, sodu a koření. Nezapomeneme ani na tu zakysanou smetanu, ale popravdě, kdybychom jí vynechali, svět by se točit nepřestal. Nakonec přisypeme mouku a vymícháme těsto. Řídké těsto! To je totiž ten problém...

Údajně má být v těstě jenom tolik mouky, aby se s ním dalo pracovat, aby se dalo vyválet. A ona se ta mrcha lepí, že to není možný, takže jsme nakonec přidávaly a přidávaly mouku, až pak ve finále byly naše donuty trošku na skus... Každopádně, čím méně mouky dáte a čím víc trpělivosti budete mít s tou lepivou hmotou, tím lepší koblížky!

Rozválenou placku, pěkně tlustou, ne že to rozválíte slabě jako papír(!), vykrajujte na kolečka. Jak velké, to záleží na vás... 

A smažíme... Do hlubší pánve (nebo do kastrólku) nalijeme hodně oleje a necháme ho rozpálit. V případě vlastnictví fritézy, můžeme použít ji. Smažíme asi 2 minuty z každé strany. A pak donuty osušíme na papírových utěrkách nebo ubrouscích.

Co se týče zdobení, tady se meze nekladou. Můžete donuty jen obalovat v cukru, udělat cukrovou polevu, kterou různě obarvíte... My rozpustily klasickou a bílou čokoládu a pak koblihy posypávaly takovým tím cukrářským zdobením a cukrovými perličkami...

Dobrou chuť!

Vaše Kláry, knedlíci, koblihy a zelí!

Polévka z pečených mrkví

Jak se říká, polévka je grunt... A tahle je sakra gruntovní, obzvlášť pokud si ji uděláte tak hustou jako my. Já vím, je těžké překonat trauma ze školních jídelen a odpor k dušené mrvi a čemukoli tomu podobnému, ale věřte mi, že tohle je úplně jiná úroveň. Vyšší dívčí, chcete-li, a tam umí vařit!
Hlavně je to všechno o tom, že tu mrkev pořádně upéct v troubě, ještě než s ní začnete dělat cokoli jiného. Tím pádem se zdůrazní její přirozená nasládlá chuť a ve výsledku pak polévka z ní nebo pečená mrkev samotná jako příloha poblázní vaše chuťové pohárky!

Už po domě hledáme, z čeho že to upatláme:

Mrkev (asi 700 g)

česnek (6 stroužků)

cibule (1 větší)

máslo (trošku másla pod cibulku, to už je samozřejmost)

olivový olej

sůl, pepř, tymián

voda/vývar (cca 500 ml)

Začneme s těmi oranžovými krasavicemi... Mrkve si nakrájíme na špalíky, hodíme je na plech i s celými (neloupaným) stroužky česneku, zakapeme to olivovým olejem, osolíme, opepříme a otymiánujeme. Pak je všechny strčíme do trouby a necháme si je tam spolu užívat asi 20 minut.

Mezitím se budeme věnovat cibuli, ze které bude základ pro polévku... nakrájíme jí a necháme na másle (a trošce oleje, aby se nám máslo nepřepálilo - to je jen takový tip a trik mezi řečí) osmažit do zlatova.

Opečenou mrkev necháme chvilku zchladnout, než ji budeme krájet na menší kousky. Leda že byste měli azbestové ruce, pak to krájejte rovnou z trouby! Mrkev i zbytky vypečeného česneku hodíme k cibulce, společně je ještě trochu promícháme a pak zalijeme vodou nebo vývarem (v našem případě jsme použily vývar z kostky... No a co?). Vaříme pár minut.

Ani se nenadějeme a už mixujeme! Jak moc na hrubo nebo na jemno, to už záleží na vás, stejně tak, jestli si radši necháte polévku hustší nebo ji ještě naředíte. Každopádně doporučujeme servírovat s lžící/lžičkou zakysané smetany. (Kytka a listí bylo přidáno jen pro fotografické, estetické účely)

Dobrou chuť!

Vaše Kláry, knedlíci a zelí

  

Housky z podmáslí

Pamatujete si ještě, jak jsme na základní škole o přestávkách skákali gumu? Ne? To nevadí, stačí, že si to pamatuji já a to především díky literárně hodnotným říkankám, co potrhlé skákání provázely. Obzvlášť teď se mi jedna vybavuje: Pekař peče housky, uždibuje kousky. pekařka mu pomáhá, uždibují oba dva!

Teď jsem vám vlastně popsala, jak jsme s Klárkou vypadaly, když jsme se snažily přetvořit tenhle recept

Co budete potřebovat? Mám ráda vše zvídavé otázky! 

Připravte si tedy:

400 ml podmáslí

100 ml vody

50 g sádla

2 lžičky soli

1 lžička cukru

1 lžička mletého/drceného kmínu

800 g hladké mouky

1 kostka droždí (42 g) a pořádně ji rozdrobte

1 vejce (na potírání houstiček)

mák, sezam, hrubozrnná sůl, kmín nebo cokoli jiného na posypání

Začněte s moukou, tu si nasypeme do velké mísy. Čím větší mísa, tím lepší, věřte mi, budete mi děkovat. Do mouky nadrobíme droždí (teda pokud už ho nemáme nadrobené předem, jak jsme psaly v ingrediencích), přidáme mléko, vodu, sůl, drcený kmín... Máme? Jste to ale kuchtíci šikovní! Teď je čas všechno pořádně zamíchat a zadělat těsto, které necháme pod suchou, čistou utěrkou kynout na teplém místě. (cca hodinu)

Z vykynulého těsta postupně odebíráme malé kousky a vyvalujeme válečky. Když máme čtyři hady, je čas motat housku. To, jak správně motat, vám nepovím, sama nevím, jak se nám to podařilo... Zkrátka improvizujte, ono to nějak dopadne! Postupně upletené houstičky odkládáme na stranu, aby se nám nepletly pod rukama, až budeme motat další. Ony zatím ještě trochu nakynou...

Když už jich máme dost, tak s tím seknem a jdem si lehnout! Ne, vážně, když už jich je dost na plný plech, pěkně je potřeme vajíčkem a posypeme tím, čím chceme. (Máme přece už 25 let svobody projevu, pohybu a volby posypu!). Pak už nezbývá nic jiného, než plech strčit do útrob rozpálené trouby. (170°C asi 20 minut)

A je to! Když housky vytáhnete ven, snažte se co nejdýl odolat, aby co nejvíce vychladly, abyste předešli tak břichobolu.

Dobrou chuť!

Vaše Kláry, knedlíci a zelí!

Větrníky/věmečky

Tak u tohoto receptu mě obzvlášť mrzí, že jsem ztratila všechna videa, protože tahle sladká dobrota vypadá dobře nejen jako finální produkt, ale už během přípravy.

Nicméně, na první pohled se může zdát, že s tím bude práce jako na kostele. Ale mě samotnou překvapilo, že to šlo ráz na ráz. Je to samozřejmě pracnější než naše předchozí recepty (tam a tady), ale dovolenou si na to brát nemusíte! Hlavní je, že tím ohromíte... rodiče, kamarády, kolegy v práci, spolužáky ve škole...
Tak proč si někdy neudělat brunch a jako sladkou součást hostiny neservírovat právě tyhle zákusky? Nebo si pozvěte kamarády/ky na čajový dýchánek... ke kávě není nic lepšího!

Připravit, pozor, vaříme!

65 ml slunečnicového oleje

špetka soli

120 g hladké mouky

3 vejce

moučkový cukr na poprášení

ovocíčko dovnitř (nemusí být)

smetanu ke šlehání (hádáte správně, budeme dělat šlehačku!)

puding (my  použily puding se smetanovou příchutí místo složitějšího žloutkového krému... no lenost holt hýbe světem)

Tyhle všechny ingredience budou stačit cca na 8-10 velkých větrníků/věmečků

Začneme tím, že si připravíme pracovní prostředí. Na plech si naměříme pečící papír, na který nakreslíme kruhy, podle kterých budeme potom tvarovat větrníky. Nejjednodušší je obkreslit něco kulatého, my si vybrali obyčejnou sklenici, tudíž naše větrníky byla ve finále docela velké... Takové větráky... nebo věnce.

Pokračujeme, teď začne sranda. Do hrnce si dáme hřát olej a přidáme špetku soli. Jakmile je olej rozpálený, takřka na bodu varu, nasypeme do něj mouku a mícháme jako o život! A mícháme a mícháme, dokud se nám těsto přestane lepit k hrnci. Sundáme z plotny a už už přichází na řadu vejce, která potupně zašleháváme do těsta (na pomoc si můžete vzít elektrický šlehač, bude to pak ještě rychlejší). Finální těsto by mělo být vláčné, hladké jako dětská prdýlka a bude se krásně táhnout.

Předehřejte si troubu na 180°C. Těsto přendáme do cukrářského sáčku a začínáme "kroužit". Jakmile máme plech posetý kroužky budoucích skvělých větrníčků, strčíme je do trouby a co je nejdůležitější - během pečení TROUBU NEOTEVÍRÁME!

Pečeme asi 30 minut.

Mezitím, co se nám krasavci pečou v troubě, můžeme si uvařit puding nebo připravit krém a vyšlehat šlehačku...
Jakmile vyndáme větrníky z trouby a necháme je zchladnout, opatrně je rozkrojíme. Naplníme je vším tím, čím se nám zachce, a připlácneme zpátky vrchní část větrníku.... Na závěr je posypeme moučkovým cukrem a už jen vzdycháme nad tou krásou!

Tak dobrou chuť! Jen si oslaďte život!

Vaše Kláry, knedlíci a zelí

Bruschetta [brusketa]

Pokračujeme v stýská-se-nám-po-létě krasojízdě! Protože přiznejme si to, rajčata už jsou jaksi po sezóně a tohle jídlo je vážně naprosto dokonalé (a naprosto jednoduché) hlavně s čerstvě utrženými rajčaty ze zahrady... Nicméně, rajčata se dají sehnat pořád a tenhle recept je pořád směšně jednoduchý. A to si říkáme blog o vaření. Ironie. Mimochodem slovo bruschetta znamená v italštině topinka. Tak zas takové lamy nejsme, abychom vás učily, jak se dělají suché topinky! Trošku si to vylepšíme...

Co budete potřebovat nakoupit, vyžebrat, ulovit a připravit si?

rajčata (asi pět kousků, to už bude pěkná parta)

olivový olej

bazalka (čerstvá je nejlepší, ale vysušené seno z pytlíčku postačí)

česnek (hodně)

sůl, pepř

 a bagetu, kterou nakrájíme a opečeme v troubě do křupava, abychom na ní mohli dát naši bruschettu.
(V našem případě se nám podařilo sehnat bagetky už přímo určené k tomuto účelu balené po dvanácti z Lidlu)

Rajčata i česnek nakrájíme (na jemno!!!), přidáme bazalku, sůl a pepř, zalijeme to všechno olivovým olejem a mícháme, mícháme, mícháme. Když už jsme všichni pěkně namíchnutí je čas servírovat!

Na nakrájenou opečenou bagetu začneme pěkně vrstvit rajčatovou směs a když jsme se svým dílem spokojeni, co třeba to takhle ještě všechno lehce pokapat balsamicovou redukcí? (Jo, to se normálně prodává v lahvích a je to bomba!)

Dobrou chuť!   Buon appetito!

Vaše Kláry, knedlíci a zelí!

Tzatziky

A kdo má deprese? Komu chybí léto? A kdo si smazal všechna videa z posledních nepublikovaných receptů? Já, mně a já... Ach jo. Ano, nemám v posledních dnech moc dobrou náladu, deprese je možná silné slovo, ale je to stejně všechno na kočku! Podzim je sice moje nejmilejší období, obzvlášť když je tak krásný a relativně suchý jako letošní (!), ale po létu se mi sem tam zasteskne. No a třetí položka na mém seznamu je bohužel naprostá katastrofa! Prostě jsem videa smazala z paměťové karty fotoaparátu dřív, než jsem si je přetáhla do počítače a sestříhala. Good job! Good job! Naštěstí (v neštěstí) fotky mám! A následujících pár receptů bude holt bez videa! 

Nicméně a každopádně, nic není lepší na mizernou náladu a skuhrání po létě lepší než nějaký ten recept s příchutí moře a slunce! Co třeba tzatziky? Není na tom nic složitého, jinak bychom se to ani nepokoušely připravit (netroufám si tady použít ani slovo uvařit) Zmerčíš to, nakrájíš to, zamícháž to a zbaštíš to!

Připravte si:

okurku 

jogurt (pokud možno řecký, máme styl, ne?)

česnek

sůl, pepř

olivový olej

(nic víc jsme tentokrát nedávaly, neb ctíme heslo, že v jednoduchosti je síla, avšak když byste měli třeba hladkolistou petržel, citrónovou šťávu nebo kopr... Už to tam sázejte!)

 A postup je jednoduchý, všechno nakrájet, přidat do jogurtu, zakapat olivovým olejem a míchat a míchat... Hotovo. Kozumujeme! K čemukoli, třeba s domácími houskami, na které vám dodám recept příště! 

Přejí vám dobrou chuť!Σας εύχομαι καλή όρεξη

Kláry, knedlíci a zelí!

Dýňové rizoto

Honem, honem, dokud je ještě sezóna dýní, spěchám sem napsat chválu na tenhle jednoduchý a výtečný pokrm, který mi onehdá Klárka uvařila. Jedná se o dýňové rizoto.  Nejen že jsem byla zaskočená, jak moc to bylo dobrý, ale taky mě udivilo, že Klárka ještě nikdy dýni nejedla... Nikdy! Přitom se dá kuchtit na tolik způsobů. Třeba já jsem mistrně na dýňovou polévku! (Třeba sem taky někdy vyvalím recept, kdo ví? Bůh? Zeman? Kunda, to asi ne...)

Jediné, co možná je trochu otrava je čekání a míchání. Přeci jen to chvilku trvá, než se rýže uvaří a vy nad ní musíte stát a míchat ji, protože se, mrcha, ráda připaluje...

 Připravte z lednice, ze spíže a dokupte, či skočte k sousedům pro:

Půlka dýně (hokkaidó)

bílé víno (znáte to, podle oka do potoka, ale asi 120 ml bude stačit, zbytek si vlijte do žil!) 

1 l zeleninového vývaru (klasika z kostky)

olivový olej

1 střední cibule

200-250 g krátkozrnné rýže (taková ta na rizoto)

1 lžíce másla

sůl, pepř a jestli chcete, tak nějaké další kořeníčko

parmezán na posypání

Jdeme na to, přátelé! Dýni důkladně omyjte. Poté, co dokončíte její lázeň jí rozsekněte vedví a z půlky vydlabejte semínka (a jelikož si vás vážím, tak vám na rovinu řeknu, že je to špinavá práce). Druhou půlku si mžete schovat do lednice na příště nebo ji vyhodit z okna a zranit tak třeba kolemjdoucí osobu.

 Nastal čas krájení (a jelikož si vás vážím, tak vám na rovinu řeknu, že to je těžká práce). Portujte, sbírejte kusy dýně ze země, protože já vím, že vám ta potvora ráda vystřeluje a odlítává od nože. Nakrájenou dýni dejte do hrnce, zalijte půlkou vývaru, osolte a opepřete a dejte dýni povařit. Až vyměkne...

Mezitím si nakrájíme cibuli, dáme ji smažit do jiného rendlíku. Pak k ní přihodíme rýži, aby jí nebylo smutno a restujeme je spolu, páč je to velká láska a bude to velká lahoda. Když už nám to všechno zezlátne, zalijeme je vínem a necháme víno odvařit... (Ano, mezitím si utřeme slzu nad ztrátou drahocenného alkoholu.) Když už je tam jen tak tak vody, začneme postupně přilévat vývar. 1 sběračka, nechat vyvařit, další sběračka, nechat vyvařit... a tak pořád dokola, dokud nebude rýže hotová... Nutno říct, že my spotřebovaly celý litr vývaru, včetně toho, který zbyl z již uvařené a scezené dýně.

Finišujeme! Nasypeme uvařenou dýni, do uvařené rýže a než z toho budeme uvaření i my, zamícháme lžíci másla do ještě horkého rizota a podáváme!

Nechte si, nechte si!

S láskou a dýní, vaše Kláry, knedlíci a zelí!